Komentář: Wang-Pi říká, že jemnost je absolutní stupeň drobnosti; plností se rozumí plnost Taa, jež jediná prospívá; tajemství je temné ticho, ve kterém vůbec nic neexistuje, ale odkud obojí – bezejmenné i pojmenované vychází. (50, 51)

Komentář: Wang-Pi říká, že potěšení a hněv mají stejný kořen, souhlas a nesouhlas vycházejí ze stejných bran; úspěch se dostavuje, jen jednáme-li v souladu s věcmi; soulad nelze vlastnit ani si za něj přičítat zásluhy. (20,10, 51, 77)

Komentář: stará čínština nerozlišuje mezi myslí a srdcem; mysl a srdce vytvářejí jeden celek, proto v překladech do evropských jazyků dosazují překladatelé spíš podle svého citu jednu či druhou možnost, ale v zásadě jsou mysl a srdce zaměnitelné pojmy. Pojem “věc” je široký a zahrnuje nejenom věci, ale také bytosti a situace. (12,27,49,64)

Komentář: Wang-Pi k prvnímu verši říká: Tím, že se spolehneme na pravidla jedné vznešené domácnosti, neudržíme ji v celistvosti, ale ani spolehnutí se na zásady jednoho státu neumožní udržet jej netknutý. Dál říká: nádoba Taa je prázdná, ale nesnaž se ji naplnit, protože, to co ji dělá nevyčerpatelnou, ji zcela zaplňuje! (56,70,41)

Komentář: historik Wei Yuan popisuje, že lidé pletou z trávy slaměné psy, aby je s veškerou vážností předložili k oběti, ale po skončení rituálu je odhodí a skáčou po nich. Wang-Pi říká, že kdyby varhany chtěly hrát samy od sebe, nebyly by hráči k užitku. Podobně prostor mezi nebem a zemí je nevyčerpatelný, protože dovoluje, aby se věci děly, no jo, ale kdo na něj hraje? (16,77)

Komentář: Wang-Pi říká: Duch údolí je nicota uprostřed hlubiny. Nemá žádný tvar ani vzhled a je prosta všech protikladů a neposlušností. Nehybná leží dole, v klidu a neslábnoucí. Ačkoliv všechno završuje, nemůžeme ji vidět, protože je to ta nejvíc dokonalá věc. Není možné ji pojmenovat a tak o ní hovoříme jako o Tajemné Matce. Brána je místo, odkud přichází. (14,23)

Komentář: Wang-Pi říká: pokud někdo existuje jen pro sebe, střetne se s ostatními, ale existuje-li pro jiné, přijdou za ním sami. (66,67)

Komentář: Wang-Pi říká, že Tao a voda se podobají jen “jakoby”, protože Tao nemá fyzickou existenci. Použitá analogie je trojdílná a závisí na rezonanci Tao-voda-člověk. V náboženském taoismu se jedná o vztah Nejvyšší bůh-Slitovná bohyně-člověk. V křesťanství je v pozici prostředníka Marie, jejíž jméno (mare) snad rovněž souvisí s vodou.

Komentář: Wang-Pi říká: čtyři roční období se pohybují v kruhu, když jsi dostal, co jsi měl, předej to dál. (4)

Komentáře se různí. První verš asi říká, že člověk by měl žít doma, tedy tam, kde srostl se zemí a kde je pod ochranou ducha místa (vydat se na cesty znamená svěřit se něčemu většímu). Člověk má pozemskou duši a nebeského ducha, pozemská duše po smrti putuje do země, nebeský duch k nebi. Celistvost znamená jednoduchost a autenticitu neboli původní přirozenost. Hlavní funkcí běžné inteligence či chytrosti je získání úspěchu. Otevřené a zavřené brány nebes znamenají buď pořádek nebo chaos. Tajemná síla představuje jednak dobrodiní a proto ji též překládáme jako ctnost, jednak to co je na počátku, tedy tajemství. Wang-Pi říká, že život dáváme tím, že nepřekážíme. Měkkost je vlastností dokonalé harmonie. (2, 49,19)

Komentář: Wang-Pi říká, že teprve prázdnota uprostřed kola dává řád loukotím. Vše dobré závisí na fungování toho, co tu není. Jedno prázdné organizuje mnohé plné.

Komentář: nitro je v originále označeno jako břicho, to je středem mysli, která vyživuje celou bytost. Budha na obrázku má velké břicho, protože má velkou duši, kterou sytí celý svět. Myslím, že tohle je jedno z míst, kde se Lao-c´smál, protože věděl, že někdo bude verš číst ve smyslu, že moudrý se stará o své nitro a jiný ve smyslu, že se stará jen o své břicho. Wang-Pi říká: oko zotročuje. (27,49,64)

Komentář: Wang-Pi říká, že přikládat příliš velký význam životu, znamená vstupovat na území smrti. Když jeden zamění svoje žití za slávu a čest, tak provádí směnný obchod, ve kterém ztrácí svoji osobnost. (50)

Komentář: Wang-Pi říká, že o nicotě bys rád řekl, že neexistuje, ale že z ní všechno povstává. Je obtížné vědět, jaké byly věci na počátku, neboť každá doba je jiná, ale protože Tao je stejné a prochází jako niť od počátku do konce, je možné poznat ráz minulosti a nebýt zaskočen budoucností. (6,1,47)

Komentář: Zklidnit kalný proud a naopak míšením probrat nehybnost k životu jsou postupy později využívané v taoistické alchymii. Poslední verš má různé výklady, zde jej chápu jako stav, kdy jsme blízko nějaké dokonalosti, ale raději ji nedosahujeme, protože završení jednoho stavu (původně je asi míněn stát) znamená obvykle neklidný začátek jiného stavu, jiného království. (20,38)

Komentář: K.G. Jung by asi hovořil o individuaci v tichu své bytosti. Překladatel na tomto místě již musí vyjádřit svůj údiv, jak básnivé a duchovní jsou mnohé ostatní překlady, a jak podivně syrové je doslovné znění knihy. S výrazy klidné spočinutí, určení, stálost a prozíravost je nutné zacházet jako s termíny, jež byly pozdější, staletí trvající tradicí dále rozváděny. (1,14,26, 52 etc.)

Komentář: V Konfuciovi čteme: “když lid je veden silnou vládou a pořádek udržován tresty, lidé podvádějí bez ostychu”. (23, 27,34)

Komentář: šesti velkými vztahy se řídí vzájemné chování otce a syna, staršího a mladšího bratra, muže a ženy. Čuang- c´o Tau říká: “když vyschne jezero a ryby jsou namačkány v posledních loužích, zavlažují se pěnou a slizem, ale lépe by jim bylo v řekách, kde by o sobě vůbec nevěděly.” (15,38, 65)

Komentář: výroky knih moudrosti máme tendenci považovat za univerzální duchovní pravdy. Tato kapitola však nejspíš představuje kritiku přebujelého spekulativního myšlení v prostředí, kdy staletí válek, sporů a korupčních skandálů nevedou k žádnému konci. Pravděpodobně je rovněž oslavou zlatého mýtického věku prostoty. Tao-Te Ťing je občas nutné číst jako dokument své tíživé doby anebo jako politický pamflet, jež byl v čínské historii vícekrát součástí boje o moc. (37)

Komentář: v celé knize se opakovaně se vyskytuje motiv, neumím něco popsat, tak o tom hovořím “jakoby” (např. jako bych neměl domov,… ale já ten domov mám). Překlady toto průběžné, záměrné zneurčitění většinou posouvají k jednoznačnějším výrokům. Být dítětem v tomto taoismu nejspíš znamená být ve stavu, kdy se ještě nerozvinulo rozlišování a emoce, tedy být blízko temnému počátku. Wang-Pi říká, že cílem učení je vědět každý den víc, ale cílem Taa je mít den ode dne méně. (48,64,2)

Komentář: Wang-Pi opakuje, že slovo “temný” se netýká podstaty, ale vzhledu věci, jež nemá žádný tvar. Forma básně připomíná styl Knihy proměn, kterou Wang-Pi rovněž komentoval.

Komentář: Wang-Pi říká, že čím víc má strom kmene a větví, tím dále je od svých kořenů. Slovo “ošuntělý” má asi blízko k výrazu pokora. (14, 24,66,73)

Komentář: Wang-Pi říká, že pod pojmem síla (Te) se rovněž skrývá pojem ctnost. Ta v tomto případě spočívá v tom, že člověk má málo a proto má přístup k počátku, což se rovněž čte jako štěstí či úspěch. Podobně jiná pravidla než pravidla cesty Tao můžeme číst jako neúspěch. Komentáře zdůrazňují zde poprvé vyslovenou myšlenku, že Tao se chová k člověku podle toho, jak on se chová k Tau.

Komentář: Jeden úředník se tak moc chválil, že o něm druhý řekl: je s ním konec, vyvyšuje se, aby zastínil nadřízené, používá zmatku k tomu, aby se dostal výš a proto si neudrží úřad.

Komentář: Wang-Pi říká “přirozené” je slovo, pro které neexistuje žádný ekvivalent, označuje něco, co má nekonečný dosah a šíři. Stejně jako není možné se učit bez schopnosti učení, tak i fyzické formy a pozemské duše nemohou existovat bez embryonických esencí a etérních podob a ty zase plně závisí na silách jin a jang. Takže jedno vychází z jiného a Tao následuje přirozené. Slovo “následovat” je smyslem blízké slovu “vtělení” či “být vzorem”. (52,4)

Komentář: Wang-Pi říká, mnohé nemůže řídit mnohé; to co řídí mnohé, je to nejvíc osamělé. Myšlenka pevného základu a lehčího vršku je mnohokrát vyjádřena v Knize proměn, kde příznivý hexagram má pevný základní trigram. (4)

Komentář: Wang-Pi říká, že mudrc či vladař by neměl tvarovat lidi podle forem, kterou jsou jim cizí. Dobrý muž se spoléhá na dobrotu, aby udržel řád i u těch, kteří nejsou dobří. Je to ta dobrota, která spojuje, nikoliv odděluje dobré a špatné. (17,28,64)

Komentář: výraz “údolí světa” je snad možné pochopit vazbou velkých civilizací na úrodná říční údolí, kde se vše stéká a která živí všechny, umožňují vznik států a rozvoj kultury, zároveň je metaforou prázdnoty. Wang-Pi říká, že údolí nikoho nevolá, ale všichni sem přicházejí. Stav dítěte znamená, že člověk nemá žádné vlastní znalosti, ale přesto komunikuje s přirozeným. Rozpadem jednolité společnosti vznikají různé skupiny lidí – nástroje jako učitelé či vojáci. (20, 40, 66, 78)

Komentář: nosem dýchají lidé spíš chladní a rozumoví, ústy vydechují osoby plné vášně a ohně.

Komentář: některé výroky taoistů i konfuciánů nám mohou připadat triviální, ale po staletí utvářely čínskou povahu. Čínská kultura má důležitou orální složku, zapamatované výroky, básně i celé knihy doprovázely čínského vzdělance tam, kde nebylo knih a či když na cestě nebo vyhnanství hledal radu či útěchu. Rudá knížka předsedy Maa byl pokus vytěsnit tuto tisíciletou tradici výroků zapsaných do srdce. (23,55)

Komentář: Čína byla po několika staletí bojů a občanských válek sjednocena až za dynastie Suej v letech 581-618 AD. Hešang Gong v jiném komentáři říká, že zbraně plaší duši a zakalují auru harmonie. Tuto báseň chápu jako hořkou a krutě prožitou panychidu, něco jako Čechy za třicetileté války. (31,63)

Komentář: Wang-Pi říká, že moře si řeky nepodřizuje, to ony samy od sebe do něj vtékají a nepřemýšlejí o tom. (21,28,61)

Komentář: Lupič Ži říkal Konfuciovi, že on jistě zná své místo. Protože, kdyby se stal vládcem bohatého města, jak mu mistr radí, jak dlouho si myslí, že by si jej podržel ?A vůbec ať jej Konfucius nevodí za nos a nedělá z něj blázna! V textech z Ma-wang-tuej je poslední verš odlišný – kdo není zapomenut, neumírá.

Komentář: Wang-Pi říká: plánuj obtížné, dokud je lehké. Pracuj na velkém, dokud je malé. Čuang-c´říká: Tao…není místo, kde bychom jej nenašli. (63)

Komentář: velká podoba, velký obraz, archetyp. Wang-Pi říká: velká podoba je matkou všech podob nebe. V Knize proměn čteme, že nebe zavěšuje na oblohu obrazy, podle kterých můžeme usuzovat na průběh věcí. Obrazy nebe jsou slunce, měsíc, hvězdy a souhvězdí. Velká podoba je za nimi. (4,14, 16)

Komentář: Wang-Pi říká, že když se chceš zbavit rebela, nechej jej vyrůst, dopřej mu, ať se zničí sám, dej mu provaz dost dlouhý na to, aby se sám oběsil….Tato báseň je podle většiny čínských komentářů hlavně lekcí z praktické politologie. Ryby na mělčině jsou ministři, které není možné pustit z dohledu, ostrý ; nástroj státu je třeba tajná policie.

Komentář: zde končí první z dvou knih Tao-Te-Ťingu. Wang-Pi říká, že její hlavní myšlenkou je starat se výhonky větví tím, že se nejprve vrátíme ke kořenům. Kolik aktivity, kolik péče a starání se od člověka očekává (vždyť jak aktivní je řeka!), ale nemělo by vycházet z něj samotného. (20,32, 58, 57)

Komentář: myslím, že hlavním problémem překladů knihy je, že je píší duchovní lidé a básníci, kteří jsou vzdáleni světu a politice. Pravděpodobně hlavním motivem této básně je polemika s konfuciány, pro něž slušnost ve smyslu obřadné uctivosti a společenské etikety představuje ústřední pilíř nauky. Dál se zde nejspíš jedná o kritiku toho stylu vlády, který je založen na předvídavosti, tedy na zdůrazňování věštebných praktik. Předvídavost sice patří ke stromu Taa, ale její květy rostou až na samotných koncích větví. Wang-Pi v mimořádně dlouhém komentáři říká: Předvídavost je schopnost vědět něco dřív než ostatní. Tito lidé vysušují svoji inteligenci, aby mohli vytvářet schémata a zacházet s masami. Mohou získat vhled a odhadnout trendy dalšího vývoje, ale jsou rovněž zodpovědní za rozvoj falešnosti… čím víc pracují, tím zamotanější situace vznikají… čím víc se snaží, tím víc je vláda zaplevelená špinavým býlím… a tím větší škoda padá na lid. (24,51,69 etc.)

Komentář: pro slovo vůz a chvála existuje společný výraz (ju), proto se v třetím řádku odspoda setkáváme s překladovou variantou, že ani součtem všech částí vozu, nezjistíme, co vůz je. Kdyby sinologové měli nějaká jim vlastní přísloví, jistě by říkali “bezradný jako překladatel Taa”. Otázku “že tomu tak je?” je zde snad možné pokládat za politickou satiru.

Komentář: Wang-Pi v komentáři ke znaku “Návrat” v Knize proměn říká: vracet se znamená vplynout do původní podstaty, jíž je pro nebe a zemi srdce/mysl. Když skončí hovor, nastane ticho, ale ticho není protikladem řeči.

Komentář: zablácená bělost si podržuje čerň. Verš o velké nádobě, ať už je jí míněn svět nebo člověk, asi znamená, že věci je nutné nechat pomalu a přirozeně dozrávat. Nicnedělání však je taková činnost, o jaké Mencius říkal, že obilí je třeba sít, ale ne vytahovat ze země. (7, 15,28, 58 etc.)

Komentář: Wang-Pi říká: když je někdo drze odvážný, nezemře v posteli. Lidé se navzájem učí být drzí a to je dozajista stejně dobré učení jako to moje, které říká pravý opak. Není totiž možnost být drzý a přece zemřít přirozenou smrtí určitým učením? Proto jsem si vybral kriminálníky jako správný základ své nauky. Překladatel snad smí dodat: čtěme dál a možná pochopíme. (36,73)

Komnetář: Wang-Pi říká, že když je něco dokonale měkké, nedá se to rozbít.

Komentář: Wang-Pi říká: když si někdo cení svého postavení, jeho duše a tělo mu jsou lhostejné. (22)

Komentář: nedokonalá metafora pro velkou úplnost je Měsíc. Měsíc neustále ubývá a přibývá a přece to je ve všech okamžicích úplný Měsíc. Na rozdíl od Měsíce není Tao nikdy v úplňku, vždy je nedokončené. (4,26,58,81)

Komentář: dnes čteme Tao-Te-Ťing buď jako filosofii nebo návod k rozvoji osobnosti, dovolte však překladateli připomenout, že se rovněž jedná o praktický manuál politické elity, jak přežít v politicky nejistých či hrůzně válečných časech. Jak triviální je Tao! (20,32)

Komentář: říkáme, že všechny cesty vedou do jednoho místa, ale Wang-Pi říká, že všechny cesty se vrací do jednoho místa. V komentáři (který se týká jedné určité situace, ne všech situací) ke Knize proměn uvádí: proč bychom měli mudrovat o stovkách různých cest, když svět jednou skončí a vrátí se ke zdroji ? (42,14, 70)

V pozdním komentáři ve výroku vulgárně brutálním říká Pin-c´”neser se do světa, nebo to s vámi špatně skončí!” (20,37,38,57)

Komentář: zopakujme si, že znak pro srdce je stejný jako znak pro mysl, poprvé se zde objevuje něco jako anima mundi či kolektivní vědomí. Wang-Pi doplňuje poslední verš: “on s nimi zachází jako se svými dětmi”, aby otupil zdánlivou nadřazenost a přidal lásku, o které jinak vůbec nemluví, aby se nepodobal těm odporným konfuciánům!

Komentář: Wang-Pi říká, že kdo umí nakládat se životem, nepoužívá života k životu. (13,76)

Komentář: Podvržený komentář připisovaný Wang-Pimu říká: ten, kdo je ve vážnosti a úctě poté co dosáhl určitého postavení, není ve skutečné vážnosti ani úctě. (2,10,77,65)

Komentář: většina komentářů se shoduje v tom, že otvory představují smysly. Wang-Pi říká, nesnaž se být pilířem prozíravosti a neohlupuj tím lid. Nesnaž se pořád svítit. (20,65,10, 49)

Komentář: obvyklá představa o taoismu je ta, že se týká smířeného nezasahování, ale tato báseň má ostrý sociální a politický tón – jak často se staří Číňané, ale i my samotní po dalších dvou tisíciletích – setkáváme s jevem, který R. Dvořák přeložil jako “stavět lupičství na odiv!”

Komentář: v čínské lidové představě žijí předci v nějaké jiné zemi, kde jejich hlad a postavení závisí na tom, zda jsou jim přinášeny oběti. Proto ta důležitost oběti a nutnost mít syna, který jediný se o předky může starat a tím je zavazovat ke starosti o živé.

Komentář: na rozdíl od jiných překladů, jsem partii o údu a semenu přeložil doslovně, ne metaforicky, protože z těchto úvah vychází část čínské medicíny a taoistické magie. Zdá se, že jádrem básně je opět kritika – tentokrát těch, kdo se pomocí cvičení snaží ovládnout životní sílu. O prodloužení života říká Wang-Pi, že takoví lidé umírají předčasnou smrtí. Podle R.J. Lynna říká, že ten, kdo chce žít hodně dlouho, umírá vždy předčasně. (35,15,16)

Komentář: Wang-Pi říká, že spojovat se s jasem, znamená nesvítit vlastním světlem. Kdo září sám sebou, toho lidi napadnou. (4,52,81)

Komentář: ostré nástroje jsou nejenom fyzické zbraně, ale také státní instituce jako např. daňový úřad a jejich vyhlášky včetně systému pokut. Báseň ilustruje, jak aktivní a pracné je nezasahování. (17,38)

Komentář: Mencius říká, že voda sice může téct nalevo nebo napravo, ale nemůže téct nahoru. Tendence vody téct dolů je stejná jako tendence lidské povahy k dobru. Přesto je možné vodu vyšplouchnout až nad hlavu, ale co to má společného s přirozeností vody?…Pro úplnost uveďme, že jiné –menšinové- čínské školy po staletí rozváděly opačnou myšlenku, že lidská přirozenost je zlá. (41,49,52)

Komentář: Wang-Pi říká, že shromažďování síly neznamená nic jiného než nejprve pečlivě plánovat kořeny a teprve potom větve. Matka státu je zhruba mír. Pokud by překladatel směl komentovat komentátora, řekl by, že Wang-Pi nikdy nepoužívá slovo láska, ale často používá slovo vítězství. (54)

Komentář: Wang-Pi říká, že když nespoléháme na Tao, ale na mocenskou strukturu, abychom řídili lid, způsobí to demisi vlády. Dál říká, že čarovná moc nemůže ublížit tomu, co je přirozené.

Komentář: po dobu mnoha staletí (a možná i dnes či v budoucnosti), probíhala jedna linie čínské strategie získávání dalších států či výhod měkkým způsobem aktivního vytváření takové situace, že protivník nakonec sám nabídne, oč by se jinak muselo bojovat. Měkké a zdvořilé přemáhá silné a tvrdé - Tao-te-ťing jako učebnice politologie. (28,32,66,73).

Komentář: kniha působí dojmem jedné nauky složené ze sbírky zapamatovatelných aforismů, které byly v průběhu dalších čtyř, pěti staletí doplňovány – v tomto případě o prvek modlitby - tak aby se učení zaoblilo. (8,27)

Komentář: Wang-Pi říká, že dokonce někdo s talentem mudrce zachází s těžkým i lehkým jako by to byl zdroj potíží. Což teprve člověk bez talentu, který obojí hned zavrhne! (2,17,31,48)

Komentář: Wang-Pi říká, že lidé nedbají o správné konce. Konfucius říká, že urozený se učí spravedlnosti, zatímco malý člověk se učí zisku. (20,3,12,49)

Komentář: Překladatele by v této básni zajímalo dnes nejasné rozhraní mezi naukou a ironií; tak trochu pošťouchnout ty učené konfuciány z úřadu ministerstva pro veřejné práce! (57,52,51)

Komentář: Wang-Pi k této básni neříká nic. Ezra Pound říká, že největší chybou je předpokládat, že čínská filosofie je jenom čínská. (26,68,7,22)

Komentář: Wang-Pi říká, že lidé sami od sebe přicházejí jenom k těm, co se nevyvyšují. Filosof G.W. Leibniz (1646-1718) se domníval, že zkaženou Evropu mohou zachránit čínští misionáři a proto se obrátil na ruského cara s žádostí vybudovat cestu z Evropy do Číny. (25,7,10)

Komentář: O Konfuciovi bylo řečeno “ nebesa použila mistra jako poplašný zvon!” Zhruba první polovina knihy se týká filosofie Taa, zhruba druhá polovina knihy se týká používání této filosofie ve veřejné sféře. Podle nálezů z hrobky Kuotien, kde jsou obě části odděleny a psány jiným písmem, se zdá, že obě knihy mohou mít různé autory – poustevníka a politika.(10,66)

Komentář: podobně jako Evropany naučily náboženské války jisté toleranci, tak staletí soupeřících států, povstání a občanských válek naučily Číňany vojenské strategii, která spočívá v tom, že úporně chrání území, jež považují za své; nevedou dobyvačné války, ale okolní státy si podrobují zdvořilostí, kulturní nadřazeností, vyjednáváním a úplatky, nestaví se čelem, válčí neválčením. (67)

Komentář: člověk má v čínském myšlení zvláštní postavení prostředníka mezi nebem a zemí, mezi kameny patří obdobné postavení odolnému, poloprůsvitnému jadeitu, jež připomíná vodu a jehož zelená barva je složena z barvy nebes a barvy země. (4,20,47)

Komentář: v čínštině i tím i v evropských překladech existuje několik interpretací prvních dvou řádek. Přidržuji se zde významu textů z hrobky Ma-wang-tuej - doslova: „považovat vědění za ne vědění je nejlepší, nevědět to je škodlivé”.

Komentář: Wang-Pi se ve svém komentáři drží alegorického čtení; větší moc, která vtrhne do lidských příbytků je podle něj neschopnost pokory a klidu. Ale protože v čínském myšlení vnitřní a vnější spolu souvisí, má báseň nejspíš obojí význam – srdce ovládne pýcha a domov ovládne uchvatitel. (58)

Wang-Pi v komentáři hovoří o něčem, co bychom mohli nazvat základní nejistotou a základní útěchou lidské existence. Čínská filosofie je něco jako etika, která řeší jednu hlavní otázku – jak se má člověk chovat v rámci rodiny, obce, státu a vesmíru. (22,42,64)

Komentář: nepříliš mystická báseň o trestu smrti. (28)

Komentář: Wang-Pi říká, že “důvod proč je lid úchylný a vláda končí v chaosu je vždy ten samý a tím je chování vrchnosti.” Vládce jde lidu bohudík, bohužel vzorem. (50)

Komentář: malí a měccí termiti vyžírají chodbičky ve tvrdém dřevu vzrostlého stromu, masivní kmen nese křehkou korunu. (57,59)

Komentář: D.Ž. Bor říká, že Lao-c´je slepý lučištník, který jedním šípem zasahuje všechny cíle. (2,5,10,4 etc.)

Komentář: konfuciánství je srozumitelné a tedy pro každého, taoismus je výlučný, taoismus pro každého ztrácí Tao a sleduje cestu magie a divinací. (28,78)

Komentář: na pravou stranu bambusové destičky zapisoval své pohledávky věřitel, na levou dlužník. V této verzi se moudrý staví do pozice, že především on je dlužníkem světa. Ma-wang-tuej text A říká, že moudrý dodržuje pravou stranu smlouvy, zatímco Ma-wang-tuej text B říká, že moudrý dodržuje levou stranu smlouvy, jak taoistické! (66)

Komentář: V komentáři ke Knize proměn čteme, že ve vzdálené minulosti lidé vázali uzly, aby udrželi věci v pořádku, teprve později se objevily písemné smlouvy. Tato báseň je snad jakousi litanií a modlitbou či vzpomínkou na čínský neolit, kdy malá území byla spravována širšími rodinami, nebezpečí nájezdů bylo malé, půdy bylo dost a tak nebylo nutné kopat velké zavlažovací kanály a zakládat státní byrokracii.

Komentář: knihu o Tau je sice možné doplnit četbou Knihy proměn, Konfucia nebo Mistra Čuanga, ale já si myslím, že pro nás na Tao-te-ťing nejvíc ze všeho navazuje Tractatus logico-philosophicus od Ludwiga Wittgensteina nesený v duchu toho, že věci, o kterých se nedá mluvit, je nutné přejít mlčením. (56,39)